ANDĚL - Karel Kryl          

Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla, přinesl jsem si anděla,
polámali mu křídla. Díval se na mě oddaně, já měl jsem trochu trému, tak vtiskl
jsem mu do dlaně lahvičku od parfému.

Pak hlídali jsme oblohu pozorujíce ptáky, debatujíce o Bohu a hraní na vojáky. Do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat, to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.

Když novinky mi sděloval u okna do ložnice, já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice. A tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi, však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.

Rf. A proto prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat, aby mi mezi dveřmi pomohl
hádat, co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine.
 

Rf. A proto prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat, aby mi mezi dveřmi pomohl
hádat, co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine.
 

 

ZPĚT